POCHYBNOSTI O OČKOVÁNÍ PROČ KAŽDOROČNĚ OČKUJEME, KDYŽ TO NENÍ NEZBYTNÉ? OČKOVÁNÍ ZABRAŇUJE NEMOCEM, NE?

MŮŽE OČKOVÁNÍ ZPŮSOBIT PROBLÉMY? OČKOVÁNÍ: NAHRAZENÍ NEMOCI AKUTNÍ NEMOCÍ CHRONICKOU JAK MŮŽE OČKOVÁNÍ ZPŮSOBIT NEMOC?

OČKOVÁNÍ A POŠKOZENÍ MOZKU JAKÉ KROKY BYSTE MĚLI PODNIKNOUT S TĚMITO INFORMACEMI? JESTLIŽE SE PŘESTO ROZHODNETE OČKOVAT, JAKÉ VAKCÍNY BYSTE MĚLI POUŽÍT?

POZNÁMKA K OČKOVÁNÍ A HOMEOPATICKÉ PREVENCI HOMEOPATICKÁ PREVENCE


JAK MŮŽE OČKOVÁNÍ ZPŮSOBIT NEMOC?


Proč by mělo očkování vést s větší pravděpodobností k chronické nemoci než přirozená nemoc? Prvním argumentem je skutečnost, že vystavení vlivu přirozené nemoci, s výjimkou vztekliny, je orální/nazální. To dovoluje tělu začít s místní reakcí, jak nespecifickou, tak specifickou, než se virus dostane do vnitřních orgánů. Specifická reakce zahrnuje tvorbu protilátek na místě vystavení působení, zatímco nespecifická reakce zahrnuje bílé krvinky a chemikálie namířené proti cizímu materiálu. Injekce obchází místní imunitu a posiluje tělo, aby záviselo stoprocentně na vnitřní imunitě.

Zadruhé, opakování očkování posiluje opakované reakce imunitního systému, což vede k nadměrné stimulované imunitní reakci. Toto je abnormální, protože místní protilátky (v tlamě a čenichu) odrazí přirozené opětné vystavení vlivu bez dovolení proniknout do těla.

Zatřetí, příprava vakcín často narušuje integrální strukturu virů a vystavuje vnitřní struktury, jako je virová DNA nebo RNA (v závislosti na viru), imunitnímu systému, což vede k mohutné tvorbě protilátek proti těmto nukleoproteinum. Vzhledem k tomu, že nukleoproteiny jsou ve všech životních formách poměrné podobné, hostitelské protilátky mohou ztratit schopnost rozlišovat mezi hostitelskými a virovými nukleoproteiny, zejména kvůli indukované hyperaktivitě produkce protilátek. Výsledkem muže být protilátkami zprostředkovaná destrukce hostitelské tkané, autoimunitní nemoc. Autoimunitní nemocí se vyskytují Častěji než kdykoli předtím. Mohl by být toto důvod? Při přirozeném vystavení jsou protilátky namířeny víc na vnější struktury, které jsou méně podobné hostitelským tkáním, a tak s menší pravděpodobností vyvolají křížovou reakci (reakci jednoho antigenu s protilátkou jiného antigenu). Kromě toho mnohé z imunitní reakce se vyskytne v místě vystavení infekci (místní protilátky).

Bakterie jsou mnohem složitější organizmy, a produkce protilátek je namířena víc na stěny bakteriálních buněk (jakousi kůži) než proti DNA nebo RNA. a tak autonomní nemoci nevyplývají tak snadno z bacterinů. (Bacterinum je bakteriální vakcína.) Opakování bakteriálních vakcín má tendenci vytvářet alergické nebo anafylaktické reakce. Podíl leptospir v kombinaci vakcíny pro psy běžně vyvolává u psů silné alergické reakce.

Kromě výše zmíněných úvah vakcíny běžně obsahují látky jiné než organizmus, na něž je požadována imunita. Tyto materiály mohou být přidány jako konzervační látky, pomocné látky (materiály, které stimulují imunitní reakci, obvykle přidávané k neinfekčním vakcínám) nebo antibiotika. Konzervační a pomocné látky zahrnují takové toxiny a karcinogeny jako hliník (kamenec), rtuť (thimerosal) a formaldehyd. Je v nich obsaženo také mnoho cizích proteinů, pokud byl organizmus kultivován na cizí tkáni, jako jsou slepičí nebo kachní embrya. Ještě děsivější, nežádoucí organizmy nebo molekuly jsou někdy náhodné začleněny jako znečišťující „černí pasažéři“. V roce 1995 Washington Post oznámil, že vakcína spalničky – spála – zarděnky, kterou vyrobila společnost Merck & Co., spolu s některými vakcínami proti chřipce a žluté zimnici obsahuje enzym známý jako reverzní transkriptáza. Tento enzym je spojován s retroviry jako FeLV, FIV a HIV a má schopnost měnit genetické informace, coz vede k vážným nemocem, jako je leukemie a další druhy rakoviny. Podobně v Seattle Times vyšel 19. února 1999 článek sdělující, že je pravděpodobné spojení mezi očkováním proti dětské obrně a některými druhy rakoviny. Příčinou může být virus (SV-40, opičí virus), který kontaminoval vakcíny vyrobené před rokem 1963. Může trvat léta, než se tyto nemoci projeví, takže rozhodující korelace s vakcínou může být nemožná v důsledku maskování potenciálně příčinného vztahu.

Současná praxe ve veterinární medicíně podávat každoročně „posilovače“ tuto kaskádu událostí značné zesiluje. Výsledkem je, že vidíme vakcinózy u domácích zvířat jasněji a běžněji než u lidí. To vytváří stále pokračující model, který vykresluje zkázonosné důsledky očkování jasnějším způsobem, než jak jej vidíme u lidí. Může poskytnout důkaz o vakcinóze. který by mohl být použit ke studiu nemoci u lidí, ale nedoporučuji používání zvířat pro dalši studium, protože zvířecí společníci už poskytli dost smutné svědectví.