VZESTUP A PÁD HOMEOPATIE V 19. STOLETÍ VZKŘÍŠENÍ HOMEOPATIE VE 20. STOLETÍ HISTORICKÝ POHLED HOMEOPATIE VE STARÝCH DOBÁCH

VĚDA HOMEOPATIE HAHNEMANN ZAČÍNÁ REVOLUCI MINIMÁLNÍ DÁVKA ORGANON A JINÁ DÍLA ÚSPĚCHY PŘI LÉČENÍ CHOLERY

HAHNEMANNOVI POKRAČOVATELÉ DEVATENÁCTÉ STOLETÍ DVACÁTÉ STOLETÍ HOMEOPATIE VE SVĚTĚ V SOUČASNÉ DOBĚ DRUHÉ SIMILIUM


DEVATENÁCTÉ STOLETÍ


HOMEOPATIE V USA

Ve dvacátých letech devatenáctého století, kdy se v USA začala rozvíjet homeopatie, byla úroveň klasické medicíny – pokud se dá vůbec o medicíně mluvit – horší než v Evropě. Doporučovalo se pouštět žilou až téměř do vykrvácení (odváděly se Čtyři pětiny krve), dokonce i u dětí. Zcela běžně se jako projímadlo užíval lék zvaný „kalomel“ (chlorid rtuťný), který‘ se původně užíval při léčení syfilidy. Vedlejšími účinky užívání tohoto léku byla ztráta zubů a křečovité sevření čelistí, což se nevyhnutelně muselo řešit náročnou operací. Kromě toho docházelo ke smrtelné otravě rtutí.
Prostí lidé v USA se běžně léčili u bylinkářů a felčarů a díky tomu tam byla homeopatie lépe přijata a rychle se rozvíjela. Homeopaté byli považováni za vzdělance, kteří odvádějí náročnou práci, a „metafyzické“ pojetí oslovovalo mnoho nábožensky založených lidí. Zejména jej uznávali přívrženci Swedenborga (1689 -1772), vizionáře, který měl zjevení o duchovním světě a vesmíru a byl přesvědčen, že ho Bůh vyvolil, aby zavedl nový náboženský směr. Jeho dílo oslovovalo lidi, kteří se zabývali studiem nových věd, například Darwinismu, a znepokojoval je konflikt mezi vědou a ortodoxním náboženstvím. Toto propojení racionality a mysticismu bylo pro mnoho homeopatů ideální. Stoupenci Swedenborga byli Kent, Hering a mnoho jiných amerických homeopatů.
V roce 1846 byla založena Americká asociace lékařů. Tato organizace přijala etický kód, podle nějž nesměli členové asociace spolupracovat s homeopaty, a místní i státní lékařské společnosti se měly od homeopatů a jejich přívrženců „očistit“. I přesto však homeopatie pozitivním způsobem ovlivnila klasickou medicínu. Začalo se upouštět od pouštění žilou, zlepšila se úroveň přípravy lékařů a několik homeopatických léků se předepisovalo i v rámci klasické medicíny. Lidé však měli stále zájem o homeopatické léčení.
V letech 1860 -1880 byla homeopatie v Americe v rozkvětu. Homeopaté prováděli provingy všech možných léků. na které lze jen pomyslet, často při tom značně utrpěl jejich zdravotní stav. Někteří dělali proving i na svých dětech. Zakládaly se nemocnice a organizovaly školící programy, na vrcholu tohoto období bylo po celé zemi 56 homeopatických nemocnic, 13 psychiatrických léčeben, 9 homeopatických nemocnic pro děti a 15 sanatorií, ve kterých pracovaly tisíce vyškolených homeopatů. Na homeopatických fakultách mohly narozdíl od škol klasické medicíny studovat i ženy a černoši. Díky tomu. že homeopatie v USA měla pevné pozice i po stránce finanční a politické, rozpoutaly se ostré střety mezi zastánci předepisováni vysokých a nízkých potencí. Podávání vysokých potencí a teorie J.T. Kenta zastávali puristé, naproti tomu revizionisté hájili nízké potence a uchylovali se spíše k diagnóze z hlediska patologie, tj. předepisovali například homeopatický lék na vřed a neléčili konstituci pacienta (nebrali v úvahu osobnost jako celek a „celkový obraz symptomů“) Britští homeopaté byli narozdíl od Američanů stoupenci vyváženějších metod a předepisovali jak vysoké, tak nízké potence.

HOMEOPATIE VE VELKÉ BRITÁNII

V roce 1826 navštívil mladý lékař Frederic Hervey Foster Quin Samuela Hahnemanna a nějakou dobu zůstal na studiích u homeopatů v Lipsku. Později ještě rok studoval u Hahnemanna v Paříži. Tento mladý muž měl vysoké sociální postavení, velice vlivné styky a jeho lékařská praxe vzkvétala. Byl jmenován lékařem Napoleona v exilu na ostrově svaté Heleny, ale Napoleon zemřel dříve, než Quin na toto místo nastoupil. V roce 1831 odcestoval do Evropy, aby studoval způsob homeopatického léčení epidemii, a nakazil se při tom cholerou. S. Hahnemann mu předepsal Camphor a vyléčil ho.
V roce 1832 si Quin zařídil homeopatickou praxi v Londýně a léčil mnoho slavných lidí, mezi nimi i Dickense a Thackerayho. V roce 1844 založil Britskou homeopatickou společnost (později Faculty of Homeopathy), V roce 1849 zřídil v Londýně homeopatickou nemocnici.
Stojí za povšimnuti, že v roce 1854, kdy v Londýně vypukla epidemie cholery, ministerstvo zdravotnictví zatajilo fakt, že úmrtnost v homeopatických nemocnicích byla pouhých 16 %, kdežto v ostatních nemocnicích v průměru nad 50 %. Později ministerstvo tento Čin zdůvodnilo slovy: „Tyto údaje hovořily ve prospěch praktik, které jsou překážkou na cestě k pravdě a vědeckému pokroku.“
Po skončení Krymské války (1853 – 6), během které bylo díky Florence Nightingalové ošetřovatelství uznáno jako řádná profese, byl v parlamentu předložen návrh zákona o léčení, podle nějž měla být homeopatie považována za nelegální. Quin měl však ve sněmovně lordů přátele, kterým se podařilo prosadit pozměněni návrhu.
Quin se zasloužil o prosazení homeopatie v Anglii z praktického hlediska. Naproti tomu dva nejvýznačnější teoretici a učitelé byli Robert Dudgeon, který přeložil do angličtiny Hahnemannovy texty, a Richard Hughes, mírný člověk, který zaujímal smířlivý postoj k ortodoxní medicíně a k homeopatii přistupoval s největší přesností a přísně vědecky. Hughes zavrhoval Hahnemannovy teorie o vitální síle a měl výhrady k provingům a k Materii medice, které Hahnemann vytvořil na sklonku života. Neschvaloval používání vysokých potencí a zesměšňoval americké přístroje na přípravu vysokých ředění. Hughes toužil po tom, aby „rivalita mezi homeopaty a alopatickými lékaři neztrpčovala život doktorům ani bezradným pacientům“, což by znamenalo pohlceni homeopatie alopatií. Přezdívalo se mu „polovičatý homeopat“ a po smrti do velké míry upadl v zapomnění.
Královna Adelaida, manželka krále Viléma IV. se v rodném Sasku léčila homeopaticky a zavedla tento způsob léčení i v anglické královské rodině. Albert, choť královny Viktorie, byl syn sasko – koburského vévody Ernsta, který v roce 1792 pověřil Hahnemanna, aby v Německu řídil humánní psychiatrické sanatorium. Anglická královská rodina se léčí homeopatický až do současnosti. Královna má svého osobního homeopata a na cesty si s sebou vždy vozí homeopatickou lékárničku.