VZESTUP A PÁD HOMEOPATIE V 19. STOLETÍ VZKŘÍŠENÍ HOMEOPATIE VE 20. STOLETÍ HISTORICKÝ POHLED HOMEOPATIE VE STARÝCH DOBÁCH

VĚDA HOMEOPATIE HAHNEMANN ZAČÍNÁ REVOLUCI MINIMÁLNÍ DÁVKA ORGANON A JINÁ DÍLA ÚSPĚCHY PŘI LÉČENÍ CHOLERY

HAHNEMANNOVI POKRAČOVATELÉ DEVATENÁCTÉ STOLETÍ DVACÁTÉ STOLETÍ HOMEOPATIE VE SVĚTĚ V SOUČASNÉ DOBĚ DRUHÉ SIMILIUM


ÚSPĚCHY PŘI LÉČENÍ CHOLERY


V roce 1831 se ve střední Evropě rozšířila cholera. Hahnemann vydal přednášky o homeopatickém léčení této nemoci, doporučoval podávat v počátečním stadiu lék Camphor a v pozdějších stadiích Cuprum metallicum, Veratrum album, Bryonii albu a Rhus toxicodendron. Také zdůrazňoval, že je třeba pálit oblečení a povlečení, aby bylo „vše, co může být infikováno” zničeno. Doporučoval, aby se dodržovala karanténa a dále aby lidé udržovali v místnostech čistotu, větrali je a dezinfikovali. Z tohoto hlediska jeho myšlenky předběhly dobu – Pasteurova teorie o mikrobiálním původu nemoci a Listerovy zásady dezinfekce ještě nebyly na světě. V maďarském Raabu se homeopaticky léčilo 154 pacientů a jenom šest z nich zemřelo.. kdežto u konvenčně léčených nemocných byla úmrtnost 59%. Všude po celé Evropě dosahovali při léčení cholery homeopaté lepších výsledků než konvenční lékaři. U homeopaticky léčených pacientů se úmrtnost pohybovala mezi 2,4 – 21,1%, kdežto z alopaticky léčených pacientů umíralo 50% a více.
V roce 1833 byla v Lipsku otevřena homeopatická nemocnice, ale diky rivalitě mezi homeopaty, autokratickému Hahnemannovu vedení a extrémní polarizaci, kterou homeopatie způsobila v rámci lékařské profese, byla roku 1842 tato nemocnice nakonec zavřena.

HAHNEMANNOVA POSLEDNÍ LÉTA

V roce 1834 se jistá dáma z Paříže, Marie Melanie ďHervilly, vydala za Hahneamannem do Kothenu, kde tehdy působil. V té době byl Hahnemann 791etý vdovec. Jednalo se o asi třicetiletou přitažlivou a inteligentní dámu z lepší společnosti, která se cítila být umělkyní a jednou způsobila menší skandál tím, že se oblékala jako muž.
Tato dáma si přečetla Organon a rozhodla se, že bude u Hahnemanna studovat. Tvrdila, že léčit lidi jí bylo souzeno. Za šest měsíců po jejím příjezdu do Kothenu se vzali, čímž byla Hahnemannova rodina značně pohoršena. Přestěhovali se do Paříže a zařídili si dům na módní rue de Milan, kde si Hahnemann zřídil prosperující praxi a ještě dlouho tam léčil své pacienty, bohaté i chudé, a stále se držel svého hesla „ten, koho nevyléčím, nemusí platit”. Melanie pomáhala svému manželovi psát poznámky a postupně začala pod jeho vedením sama i léčit.
2. července 1843 Hahnemann ve věku 88 let po několika měsících bronchiálního kataru zemřel. Melanie nedovolila přátelům ani příbuzným, aby se rozloučili s jeho tělem, nikoho nepozvala na pohřeb a dala svého manžela pohřbít na obecním hřbitově na Monmartru. O 55 let později bylo jeho tělo exhumováno a znovu pohřbeno na slavném hřbitově Pere Lachaise vedle věhlasných básníků, hudebníků a válečných hrdinů.
Melanie Hahnemann léčila lidi dál i po smrti svého manžela. Jelikož nikdy nestudovala medicínu, byla první ženou, která jako laik provozovala homeopatii. Po Hahnemannově smrti byla zřejmě velmi bohatá, ale když ji její příbuzní z Německa požádali o pomoc, nebyla ochotná pro ně nic udělat. Přestože ji o to homeopaté opakovaně žádali, nechtěla nikomu poskytnout žádné texty ani poznámky, které její manžel napsal, včetně šestého vydání Organonu. Za léčení požadovala enormní poplatky a říkalo se o ní, že je mazaná a vypočítavá. Zemřela ve věku 78 let, neoblíbená a osamělá.
Samuel Hahnemann žil v době. kdy ještě nebyla známa teorie mikrobiálního původu nemocí, dříve, než se medicína díky používání teploměrů, rentgenu a antibiotik začala jevit jako „vědecká”. Z jeho myšlenek i celkového přístupu je však naprosto zřejmé, že byl v jádru velký vědec a novátor. Byl natolik inteligentní a vzdělaný, že dokázal skloubit vědu a metafyziku. Vědomě či nevědomě vycházel z tradic německého lidového léčitelství, alchymie a magie stejně jako z nejnovějších poznatků z chemie, patologie, farmakologie a medicíny. Díky rozvoji těchto vědních oborů se koncem devatenáctého století stala lékařská diagnóza přesnější a ošetření humánnější. Přestože pocházel z protestantské rodiny, byl v dospělosti z hlediska náboženství volnomyšlenkář, věřil, že Bůh proniká do každé živoucí věci. Také podle všeho věřil,že je bohem vyvolený a že mu bůh pomáhá při práci. Hahnemann vyvinul systém účinného léčení bez vedlejších účinků a tím dal světu neocenitelný dar.